Je neděle večer a balení je v plném proudu. Balit na takhle dlouhou dobu není vůbec jednoduché, navíc člověk musí mít na paměti limity pro hmotnost a velikost zavazadel. Po celém pokoji mám hromádky s oblečením, ale nejvíc mi vrtá hlavou, co navíc si člověk musí vzít, když jede na 4 měsíce a ne jen na týden. Naše zkušenosti s létáním jsou minimální. Já jsem letěl naposledy asi před deseti lety s rodiči a Klára neletěla ještě nikdy.
Navíc cesta na místo nebude nikterak jednoduchá. V podvečer letíme z Ruzyně s Korean Air do Soulu, kde nás vyklopí v jednu odpoledne jejich času (pro nás to bude znamenat 5 hodin ráno). Zavazadla si nechají, tak potřebujeme mít to nejnutnější v příručním zavazadle. Odlet je až další den v 9 ráno. Pro nás to znamenalo další starost a najít si v Soulu hostel nebo přenocovat na letišti. Rozhodli jsme se pro hostel HeyBackpackers. Je relativně levný, dobře dostupný z letiště a navíc doufáme, že večer stihneme kouknout i na město. Ráno bude určitě krušné. 9 hodin odlet znamená v 7 na letišti, to znamená v 6 z hostelu to znamená v 5 vstávat a to vše s osmihodinovým posunem. Snad neodletí bez nás.
Let ze Soulu do Taoyuanu na Tchaj-wanu už netrvá dlouho. V 11 hodin bychom měli přistát (tentokrát časový posun nás přiblíží hodinu k Evropě). Stále nás bude čekat další přesun. Tentokrát vlakem na druhý konec ostrova do města Tainan, kde budeme následující 4 měsíce pobývat.
Možností dopravy je hned několik. Nejlákavější je rychlovlak, ale pro první cestu jsme si vybrali Tze-Chiang Limited Express. Jedná se o nejrychlejší z klasických vlaků, který nás na místo určení doveze asi po 3 a půl hodinách (Rychlovlak to dá asi za hodinu a půl).
Na nádraží v Tainanu na nás, jak doufáme bude čekat buď Johnny Lin z AIESECu nebo pan Wang, který je ve vedení školy, ve které bychom měli působit.
Všechno zatím pro mě vypadá na papíře jako sci-fi. Zítra se teprve ukáže...
Žádné komentáře:
Okomentovat