Druhý týden - Tak jdeme na to

Druhý týden jsem měli začít už pracovat na ostro a vést hodiny s dětmi. Už to, jako nová zkušenost nás naplňovalo obavami, jak nám to vlastně půjde. Mě navíc přepadlo nějaké asijské nachlazení. V sobotu večer jsem začal pokašlávat a v neděli jsem byl totálně grogy, teplotu 38,6 °C. Zůstal jsem celý den doma, pospával jsem a koukal do počítače na filmy.

V pondělí ráno se mi udělalo ale o poznání lépe (díky Kláry za tvojí lékárničku) tak jsem šel do školy učit první děti. Bolest v krku ale nepřestávala, tak jsem měl vždy po ruce hrnek čaje a mikrofon. Prakticky ve všech učebnách je dataprojektor, takže s technikou není problém, ale nábytek vypadá v učebnách dost omšele.

Dvorek školy o přestávce.

V pondělí mě čekali dvě třídy prvního stupně a jedna třída druhého. Je třeba říct, že úroveň angličtiny jednotlivých tříd se značně liší. Někde se tváří, že mi nerozumí ani slovo, jinde aktivně reagují jinde jsou jen aktivní a jakobych je já nezajímal. Velké rozdíly jsou i v rámci jednotlivých tříd. V první třídě byla slečna, krerá dobře rozumněla a tak pomáhala ostatním a překládala. V druhé třídě byli všichni potichu a tvrdili, že mi rozumněli, ale další den jsem se dověděl od jejich třídní, že to nebyla pravda. A poslední pondělní hodina - druhý ročník mě nepotěšil vůbec. I když tam určitě byli studenti a studentky, které o můj výklad zájem měli, hodinu rušilo pár jedinců a ty se snažit překřikovat s bolavým krkem bylo opravdu nepřijemné. Musím do příště najít nějaké postihy, jak ty zlobivé trestat.
V průběhu pondělka jsem taky zašel za doktorem. Narozdíl od ČR tu byla ordinace prakticky spojená s čekárnou, takže každý může vidět doktora, jak dělá prohlídku. Žádné tajnosti se tu moc nedělají, jen na injekce se chodilo za plentu ;) Doktor mi koukl do všech možných dutin, pak mi předepsal prášků jak pro Horníčka (asi 5 různých brát 4x denně) a jako návdavek jsem dostal injekci (už jsem si sundaval kalhoty, ale sestřička mě zadržela, že to bude jen do ruky).

V úterý a ve středu dopoledne děti psali testy, tak jsme fungovali jako dohled. Tedy dohled je velice silné slovo, protože při testu jsou místní děti skutečně ukáznění. Opisování brání to, že sedí v lavicích po jednom, ale i tak je spousta triků jak podvádět. Ale v případě Tchaj-wanských studentů jsem si žádných pokusů o podvádění ani nevšiml. Sem tam jsem někoho podezříval, ale asi zbytečně. Přitom výsledky testů se u jednotlivých dětí značně lišily, tak to nebylo tím, že by prostě byli tak našprtaní, že by podvádět nepotřebovali, ale jsou prostě asi tak poctiví. Ve středu odpoledne jsem si střihl ještě dvě hodiny, kdy mě jedna třída potěšila svojí aktivitou ve spojitosti se mnou a snahou komunikovat.

Děvčata si naposledy procvičují taneček.
(Druhá z prava Stella - Klárky spolubydlící)

 Ve čtvrtek neučím, ale šel jsem do školy za Klárou abychom ještě postoupili s tématy a v pátek jsem měl mít 5 tříd. Místo toho mě z hodin kvůli bolení v krku škola omluvila, tak jsem se s Klárkou aspoň zúčastnil promoakce naší školy na základní škole. Zamávali jsme dětem, naše děvčata zatančila, klucí předvedli nějaké roboty a šel jsem domů odpočívat.

Promoakce na základní škole. Denny Wang v popředí,
ředitel Chen přednášející.