Desátý týden - Kenting take two

Další víkend jsme se opět připojili k učitelům a vyrazili jsme znovu do Kentingu, tentokrát ale na celý víkend. Složení bylo z části podobné, jako při posledním výletě na ostrov Liuqui jen se rozšířilo o další lidi. Z původního složení nejel jen manžel učitelky Yu-Ping, nová pak byla rodina Dannyho Wanga (4 lidi), rodina jedné jiné učitelky (3 lidi), učitelka Moon a ještě dvě další učitelky. Bylo nás tentokrát tedy asi 16 a celá výprava se naskládala do 3 aut.
Sraz byl jako obvykle v brzkých ranních hodinách u školy. Když jsme se všichni setkali, mohli jsme se nalodit a vyrazit směr jih. Cestou jsme se zastavili ještě u Che Cheng Fu An Temple, tedy u stejného chrámu jako na zpáteční cestě z Nanrenu v Březnu. Někteří z výpravy zastávku využili k duchovním účelům, ale každopádně všichni jsme ji využili k účelům tělesným. :) Dali jsme si tu vyhlášenou pochoutku a to led s nějakou sladkou směsí fazolí.

Rodina Wangových baští led s fazolemi, nám to ale tak nejede ;)

Pokračovali jsme dál, dali jsme si ještě zastávku na skutečný oběd a nakonec jsme se ubytovali v hotelu Kenting Chinatrust Inn v Hengchunu. Hengchun je historické město, které je zároveň takovou branou do Národního parku Kenting.

Náš hotelový pokojík.
Podezřívám naše učitelské kamarády, že nám zatajili skutečnou cenu a platili jsme jen část. :)

Prakticky jsme jen vyházeli nepotřebné věci z batohů a nechali jsme si tam jen to nutné na odpoledne, kdy jsme se vydali šnorchlovat ke korálovým formacím. Pro tyto účely je překvapivě velice vhodná pláž u jaderné elektrárny. Nejdřív jsme si ale vypůjčili výstroj. Každý, od nejmenších po největší vyfasouval neoprenovou kombinézu i s botami a potápěčské brýle se šnorchlem a plovací vestu. Jen co jsme stihli nafotit nějaké fotky a zpotit se jako prasata, naskákali jsme do mikrobusu, kterým nás průvodci (s psíkem jehož jméno v překladu znamenalo "Košík na ovoce") dovezli na místo.

Potápěči na startu se zatím koupají jen ve vlastním potu.

Vyčistili jsme brýle nějakými lístky a pustili jsme se do čvachtání u břehu. Ze začátku jsem byl dost zklamaný, protože těsně u břehu nic moc zajímavého nebylo a průvodcům trvalo nějakou dobu, než všem pomohli s utěsněním brýlí. Pak jsme se ale chytli všichni za vesty a průvodce nás vzal dál. Pohled pod vodu pak byl jako v televizi a nemohl jsem z barevných rybek a korálů odtrhnout oči. Odtrhnout se mě donutila příroda a musel jsem si odskočit, pak jsem se ale zpátky do studeného mokrého neoprenu neodvážil a tak jsem poslední minutky u vody věnoval hledání hezkých korálků na pláži.

Vyrážíme ke korálům v doprovodu psíka "Košík na ovoce".

Večer jsme pak udělali procházku po Kenting Road, která představuje hlavní tepnu národního parku a také centrum nočního života. Je to takový mix promenády v letovisku u vody a místního night marketu a Stodolní, od všeho trochu. Prošli jsme pár obchodů, koupili pár dobrot, zahráli si pár venkovních her, jako házení šipek do balonků a podobně. Ještě jsme se prošli po noční pláži a vyrazili jsme zpátky na hotel. Tam na nás ještě čekala drobná oslava narozenin dcerky Dannyho Wanga, Jolin.

S Klárkou na noční pláži.

Vstali jsme ráno a užili si snídani formou bufetu. Měli jsme na neděli naplánovanou návštěvu nějaké lesní rezervace, ale od místních jsme se dověděli, že stojí za... resp. že nestojí za návštěvu. Tak jsme dopolene vyrazili na pláž a užili si ještě taky trochu vody. Zkusili jsme i nějakou tu atrakci - jízda na nafukovacím cosi za vodním skůtrem. Před obědem jsme pak vyklidili pokoje a vyrazili jsme na zpáteční cestu.

Rychlá projížďka na nafukovacím cosi.

Nejdřív jsme si ještě prošli Hengchun. Největší atrakcí je tady historická zeď se zachovalými branami. Po obědě jsme tedy dvě tyto brány obhlídli a skočili koupit popcorn, který jsme chtěli použít na další zastávce.

Největší a nejznámější brána v Hengchunu.

Stavili jsme se totiž ještě u Chuhuo Nature Fire. Je to místo, kde se ze země uvolňuje plyn, který okamžitě hoří. S popcornem, který jsme pořídili, jsme si chtěli užít trochu zakázané rebélie a připravit si ho na tomhle ohni, ale co čert nechtěl, zrovna přijela výprava z nějaké základní školy v Tainanu, a tak jsme se neodvážili.

Holubí bezdomovci se ohřívají u Chuhuo Fire.

Odvážili jsme se si dát Coconut juice. Překvapivě ale nechutnal skoro po kokosu a navíc byl ještě slaný. Inu řeknu vám, žádný zázrak, ale asi to bylo tím, že kokosy byly mladé a neuzrálé.

Kokosový džus (resp. kokosové mléko) přímo z mladého kokosu.
...sorry Danny for that picture ;)

Poslední zastávka cestou domů pak bylo Fangliao a konkrétně pak F3 Art District. Je to čtvrť města, kam přesídlili umělci nejrůznějších oborů a vytvořili tu takovou komunitu. Mají tu své dílny a obchůdky, které je možné navštívit, podívat se, jak se jednotlivá díla vytváří, zkusit si to a případně si něco také koupit. Po tom, co jsme si to tu prošli jsme vyrazili zpátky do Tainanu.

F3 Art District má zajímavou atmosféru.

Další týden utekl jako voda. Práce jde v některých třídách lépe v jiných hůře, s některými je velká zábava jiní jsou jak mátohy nebo zlobí. Občas se připojím k učitelům nebo žákům a zahraju si basketball nebo bedminton. Hlavně ale čas utíká rychle proto, že si uvědomujeme, že se nám to tu krátí a my ještě chceme vidět dost věcí. Pomalu se pouštíme do plánovaní posledních výletů a především toho největšího na východní pobřeží ostrova. Snad se nám to podaří a z výletu se nestane fiasko :)

Betel/Areca Nut - 檳榔 - Bīnláng

Když jsme projížděli nočním Tchajwanem, nemohli jsme si nevšimnout obchodů, u kterých divoce blikají barevná světla. V těchto obchodech prodávají pochutinu, které místní říkají například i "Tchajwanská žvýkačka".

Jedná se o Betel nuts (čínsky 檳榔 - Bīnláng) - semena (resp. pecky plodů) palmy Areca, které žvýkali už původní aboridžinci v horách, aby se zahřáli. Pří žvýkání se uvolňuje rudá šťáva, která se odplivuje (a vypadá jako krev). Tato semena se často žvýkají s listy popínavé rostliny Betel (proto se také nesprávně nazývají betel nuts, i když se jedná o semena palmy Areca) a jako příměs se přidávají také listy tabáku, pro přidání nikotinu a pro vyšší návykovost.

Betel/Areca nut zabalený v listu betelu. Takový jsem zkusil.

Palmy Areca, na kterých rostou tyto betel nuts jsou tu prakticky všude, jak v horách tak na západě u měst blízko moře. Zatímco v horách se zdá, že rostou skoro divoce v nížinách se pravděpodobně jedná o plantáže a farmy. Jsou to vysoké plamy se štíhlým kmenem.

Les palem Areca.

Některé zdroje efekt na tělo srovnávají s cegaretami nebo kávou. Stejně tak se žvýkání těchto oříšků spojuje s výskytem rakoviny. Je možné je jíst v čerstvé podobě, když jsou ještě zelené, a nebo usušené. V takovém případě je nutné je nakrájet na tenké plátky, protože jinak jsou příliš tvrdé.
Prodej těchto oříšků v poslední době trochu upadá. Velký rozmach zaznamenal v sedmdesátých a devadesátých letech. Objevovalo se víc a víc obchodů, které betel nuts prodávaly a vznikala tak silná konkurence. Někteří obchodníci se proto rozhodli, že své prodeje zvýší tím, že jako prodavačky zaměstnají pohledné mladé slečny v sexy oblečcích a stánky s betel nuts na Tchajwanu se tak staly značně unikátní v porovnání s jinými zeměmi, kde je tento produkt také rozšířený. Jak to přesně vypadalo se můžete podívat na profilu fotografa Openshawa na Flickru.
Proti tomuto trendu se ale postavila místní vláda (parchanti) a tak jsou kolem silnic často tyto budky opuštěné. Ale pokud na Tchaj-wanu uvidíte stánek s divoce blikajícími světly, můžete si být jistí, že je to ono.

Pokud bych měl popsat, jaký efekt to zanechalo na mě, začal jsem se potit a motala se mi trochu hlava, ale nevím, jestli na tom neměly částečně podíl také vlny a houpání lodi, kde jsem betel nut zkusil. Měl jsem potom taky dlouho hnusně zbarvené zuby a Klárka mi nechtěla dát pusu. :)

Devátý týden - ostrůvek Little Liuqui a začínáme o jídle

I další víkend jsme měli naplánovaný. V sobotu nás vzali některé učitelky angličtiny na celodenní výlet na malý ostrůvek nedaleko Kaohsiungu, který se jmenuje Little Linqui (Siao Liouciou).
Po ránu jsme měli opět srázek před školou a vyrazili jsme. Jelo nás celkem sedm - Já, Klárka, jedna singl učitelka Marion, jedna učitelka (Yu-Ping) s manželem a jedna učitelka (Tracy) s dcerkou (Nýný). Naskládali jsme se do aut a namířili jsme si to na jih do přístavu Donggang. Tam nám cesta trvala něco přes hodinku. V přístavu jsme pak naskákali na loď - malý, ale rychlý trajektík (jen pro motorky ;)), který to na ostrov stihl za půl hodinky. Houpalo to až neuvěřitelně a tak se Klárka necítila úplně dobře. Já jsem se taky necítil úplně čerstvý, a to proto, že jsem se na lodi dal do řeči (to znamená že jsem řekl helou, že jsem z Dže - kch, a oni mi pochválili beautiful přítelkyni) s nějakou místní omladinou. Mezi řečí mi nabídli betel nut, a já, samozřejmě zvědavý co se skrývá pod jejich popisem "Taiwanese chewing gum", to zkusil. Této místní pochutimě a fenoménu se budu asi věnovat ještě v jiném příspěvku.

Baishawei - městečko s přístavem, kde končí soukromý přívoz.

Dorazili jsme tedy na ostrov do přístávku Baishawei, rozloučili jsme se s novými mladými kamarády (ostrůvek je opravdu malý, tak jsme je potkali ještě několikrát a dokonce s námi jeli i ve stejné lodi zpět na Tchaj-wan.) a po vydýchání jsme přeskočili do jiné drobné loďky. Důvod další krátké plavby bylo to, že loďka měla okna pod vodu a bylo tak možné sledovat podmořský život. Skla byla ale docela ušmudlaná, takže zážitek to mohl být větší.

Všichni sledují podmořský život.
Naše část výpravy bez těch dvou divnejch evropanů.

Vrátili jsme se do přístavu a půjčili jsme si scootery. Protože já ani Klárka nevlastníme zdejší (a ani mezinárodní) řidičák (nehledě na to, že jsme na tom nikdy nejeli) rozhodili nás za jiné řidiče a vyrazili jsme na projížďku kolem ostrova.
První zastávka byla Lobster Cave, příbojem vytvarovaná jeskyňka v útesech na podřeží. Je to skutečně krásné místo, jen by to chtělo trochu uklidit, protože se tu v koutcích povalují sem tam odpadky. Sešplhali jsme k vodě, nechali jsme si ošplouchnout nožky vlnami a pokračovali jsme dál.

Lobster Cave. Slezli jsme dolu a omladinu jsme vyhnali,
abychom si útesy a vodu užili sami.

Další zastávkou byl White Lighthouse, který byl postavený za doby japosnké okupace. Slouží turistickým lodím a stejně tak zdejším rybářům, navíc je z tohoto místa pěkný výhled na moře.

White Lighthouse na kopci.
Trochu mi vrtá hlavou, proč na cedulce na dveřích je napsáno,
že objekt patří ministerstvu financí.

S krátkou zastávkou na zubatém korálovém pobřeží Houshi Fringing Reef, kde jsme pozbírali pár korálků jsme přejeli k Black Devil Cave, komplexu útesů a skalnatých jeskyní u břehu. Bylo to první místo, kde jsme potkali opět větší skupinku turistů, ale i tak to bylo skutečně krásné místo.

Jeden z mnoha průlezů v Black Devil Cave.

Co mě potěšilo a překvapilo na tomto místě nejvíc bylo to, že si tu hned při pobřeží plavaly velké mořské želvy. Každou chvíli se nad hladinou ve vlnách nějaká objevila, když se potřebovala nadechnout. Bylo to ale vždy jen na zlomek vteřiny a tak bylo dost obtížné je vyfotit (navíc mým starým foťákem), ale jeden z pokusů bych mohl oznčit za úspěšný :).

Skrývačka - Najděte želvu.

Na oběd jsme se zastavili u nějakého místního znalce a pak jsme to ještě zajedli pohárem s Milk Ice - zmrzlé mléko namleté na jemno se spoustou ovoce. Jídlem jsme tak opět zaplnili tak 2 hodinky ;), s čímž se na výletu s Tchajwanci prostě musí počítat.

Tohle není ice cream, to je jen ice. A jako obvykle s červenými fazolemi.
(So sorry girls, but I really love that picture ;) )

Prolezli jsme pak další místa jako Beauty Cave a pak jsme se na jedné plážičce věnovali pozorování místní vodní havěti. S Evropou se to tu po tomto směru nedá srovnávat. ;)

I ráčci poustevníčci tu na nás koukají dost vyjeveně. ;)

V podvečer jsme se vydali zpátky na přívoz a jeli zpátky na Tchaj-wan. V přístavu Donggang je pak populární rybí trh, tak jsme si prošli stánky s kde čím, někdo si i kde co koupil, ale my jsme s Klárkou jen koukali a dávali pozor, ať do něčeho nešlápneme. ;)

Rybí trh v Donggang.
Fakt nevím, jestli pruhovaný krab je lepší než hnědý, ale oběma mašlička moc sluší.

 Další den jsme měli naplánované jen něco drobného kolem Tainanu, ale ani k tomu nedošlo, protože se Klárka po ránu... se jí neudělalo dobře... a tak jsme jen chvilku poseděli ve stínu. Já se pak vydal na procházku po Anpingu. Bylo docela přijemné potkávat studenty a povídat si s nimi jen tak na ulici, měl jsem z toho takový dobrý pocit.
V týdnu jsem tak začal učit sám. Pomalu začínáme další téma, tentokrát o jídle a rozdílech mezi Evropou resp. Českou republikou a Tchaj-wanem. Kdekdo se mě ptal, jak je na tom Klara (resp. jak je na tom Koala, podle toho, jak zápasí s Kláry jménem) a někteří studenti dokonce po mě posílali vzkazy typu "We miss Klara". V týdnu také probíhal ve škole turnaj prvních ročníků v baseballu s fotbalovým míčem. Prostě se kopne do míče a běží se kolem met. I já se svou kopací technikou "zavři voči a majzni to" jsem tu byl za hvězdu, když jsem to zkoušel, ale zábava to je a tak jsem ve volných hodinách fandil svým třídám. ;)

Pomalu si začínám uvědomovat, jak moc se blíží konec a jak moc my to tu bude chybět. I přes všechny místní krásy, co jsme viděli a jídla co jsme zkusili, mi budou určitě nejvíc chybět zdejší lidi.

Osmý týden - Prázdniny a pak zas na věc

Na sobotu jsme si tedy naplánovali výlet do Kaohsiungu, kde jsme už vlastně jednou byli, ale prakticky jsme nic moc neprozkoumali. Vlaky a autobusy jsme měli konečně zmáknuté a tak jsme na místo dorazili bez potíží.

Naše první zastávka byla Lotus Pond. Jde asi o 2 km dlouhý rybník, kolem kterého jsou různé chrámy, pagody a další zajímavé (či kýčovité) budovy. Další zajímavostí je, že se v něm dost hojně vyskytují vodní želvy. U jezera je navíc také historická zeď. Zachovali se z ní hlavně tři ze čtyř bran, ale ukázalo se trochu složitější je najít. Byli jsme tedy spokojení s jednou. Vyběhli jsme také na Želví horu, a z jejího vrcholku jsme si užili rozhled na celé jezero.

Jedna z bran do starého města Zuoying (dnes předměstí Kaohsiungu)
...asi ta východní...

 Další zastávkou pak byla Dragon and Tiger Pagodas s kýčovitými, ale stylovými vchody skz útroby těchto zvířat. Chodby byly barevně vymalované zvenčí i zevnitř. Pagody jsme si užili do syta, když jsme u obou zdolali všech 6 pater.

Dragon and Tiger pagodas s klikatým přístupovým můstkem.

Podobného ražení je pak Spring and Autumn Pavillons, kde si návštěvník projde chodbou skz velkého draka. Také je tu bazének s nepočítaně želvami, které mohou turisti krmit a dlouhá lávka k dalšímu pavilónku uprostřed jezera. Naproti oběma těmto trochu kýčovitým stavbám jsou přes ulici velké chrámy.

Dlouhá lávka od Spring and Autumn pavilonů k altánku.

Další v pořadí je socha boha Xuan-Tian-Shang-Di, ve které je pochopitelně další chrám. Je opět na konci mostíku uprostřed jezera. U této sochy je opět rybníček, tentokrát s pěkně vypasenými rybkami. Navíc je tu akvárko s velkou želvou (pravděpodobně Matamata třásnitá :)), do kterého asi lidé házejí mince a snaží se, aby se udržely želvě na krunýři.

Lávka k soše Xuan-Tian-Shang-Di.

Tak jsme přešli na druhý konec Lotusového rybníčku až ke Confucius Temple. Pravděpodobně tento Confuciův chrám není tak slavný jako ten v Tainanu, ale rozlehlý je snad ještě víc. Navíc u něj jsou stánky s občerstvením a tak jsme si tu dopřáli místní veriaci na párek v rohlíku. Párek je napíchnutý na špejli a obalený jakýmsi těstem.

Centrální pavilón Confuciova chrámu.

 Ještě jsme na druhém břehu zaskočili do netradičního chrámu s velkou sochou zasvěcenému mysliteli jménem Qing Shui. Tento chrám je relativně nový a ještě k tomu nedávno rekonstruovaný. Díky tomu je tu možné vyjet moderním výtahem do vyšších pater chrámu. Zajímavá tu byl oltář se sochou draka z keramických talířků nebo co, ale modlil se u něj nějaký mnich, tak jsem nechtěl rušit foťákem.

Nový moderní chrám se sochou učence Qing Shui.

Ještě jsme měli dost času, a proto jsme se rozhodli vyrazit do centra města a projít se kolem Love River, kdysi špinavé stoky, dnes po vyčištění vyhledávaného místa turisty a páry. U této řeky je několik zajímavých budov jako například Rosemary Basilica, katolický kostelík, který byl vyhlášený jednou z nejkrásnějších budov na Tchaj-wanu.

Rose Basilica, jedna z údajně nejkrásnějších staveb na Tchajwanu.

 Je odtud skvělý pohled na panorama s mrakodrapy v čele s 348 metrů vysokou Tuntex sky tower. Zastavili jsme se také na Love pier a u sochy The flying dragon fish statue.

Love river a panorama Kaohsiungu v noci.
Tuntex tower je ta jedna věž vzadu.

 Cestou domů jsme pak zvládli i jídlo. Jedinou vadou bylo to, že jsme v Tainanu nastoupili do autobusu na opačnou stranu a frčeli jsme na druhý konec města.

V neděli jsme si pak dali další relaxační den. K obědu byla další svatba, tentokrát jedné učitelky angličtiny z naší školy,  tak se na banketu objevilo více známých tváří. Docela zpestření bylo pěvecké vystoupení ženicha pro nevěstu a také velice dobrý saxofonista doprovodné kapely. Pokus opít mě se některým hostům moc nezdařil, tak aspoň vylákali Klárku na podium.
Po obřadu nás pak jedna učitelka (Jus) s rodinkou (dcerky Kiki a Lálá a manžel) vzala na drobný výlet kousek za město do takové restaurace s krásným výhledem na nízké, ale zajímavě tvarované pahorky. Starší dcerka této učitelky, ještě dětsko z mateřské školky, byla asi nejukecanější slečna, co jsme tu zatím potkali. ;)

Dcerky učitelky krmí selátko ;)

V pondlí a úterý pak pokračovali prázdniny dnem dětí a žen (pondělí) a obdobou našich dušiček Tomb Sweeping Day. Čekali nás tak ještě další dny volna před pokračováním výuky.
V pondělí jsme vyrazili s mojí rodinou na výlet do Kentingu.
Kenting je vyhlášená rekreační oblast na Tchajwanu především kvůli krásným plážím. Dalším lákadlem v těchto dnech je také tradiční rockový festival Spring Scream. Právě z těchto důvodů ale byly pláže dost přelidněné. Cestou jsme se zastavili na oběd (obligátní nudle za 50TWD) a naší první zastávkou a jak se nakonec i ukázalo i prakticky poslední zastávkou byla Kenting National Forest Recreation Area.

Pohled na pláže Kentingu.

Nejedná se pouze o les banyanů, ale také o jeskyně a skály, které mají charakteristický tvar. Jsou to pravděpodobně především mořské útesy tvarované vodou a korály, které byly zemětřeseními vyzvednuté z vody na povrch. Jeskyně nemají prakticky žádnou krápníkovou výzdobu, protože jsou asi relativně mladé.

Jeskyně v Kenting Forest Recreation Area.

 Také tu žijí opice - nějací makakové, ale bohužel jsme neměli štěstí a žádné jsme neviděli, pouze jsme je cítili ve vzduchu. (prostě to tam smrdělo jako v opičárně) Vyběhli jsme také na rozhledu a odtamtud shlédli celý národní park. A opět, stejně jako Alishan je i tento les v Kentingu upravený jako takový parčík s dlážděnými nebo dřevěnými cestičkami, zábradlíčka a sem tam okopaný záhonek. Procházka to ale byla moc pěkná, i když jsme se dost ploužili.

Divoký les v Kenting Forest Recreation Area s betonovým chodníčkem.

 Proto také, když jsme skončili v tomto lese, už jsme prakticky neměli čas se podívat jinam. Naskákali jsme proto zpátky do auta a vyrazili jsme vstříc domovu. Cestou jsme se ještě zastavili v přístavu Donggang, kde je vyhlášený rybí trh. Stavili jsme se tu na večeři v hospodě přímo na molu u vody. Nejdřív jsme se poprali s otřesným záchodem a pak jsme zápasili s mořskými dobrotami. Na mojí rodinu se můžu spolehnout v tom, že neobjedná žádné podivné blafy a tak jsme si zase pochutnali. :) A po jídle jsme ještě zápasili s mikrofony a naším zpěvem. Abby zpívá skvěle, Jack, Jim a Teresa jsou také odvážní a slušně své písně odzpívali. Klárka vyhodnotila svůj talent jako nijaký a rozhodla se mikrofonu vyhnout a já jsem všechny kolem vyděsil svou extrémě hlučnou verzí Final Countdown po které jsme raději opustili město a zamířili domů.

Teresa a Jim zpívají duet a Abby hledá, jakou tchajwanskou si zazpívá ona. ;)

V úterý, v den zdejších dušiček, jsme šli na oběd s mojí rodinou. Oběd měl být také trochu spojený s osmnáctými narozeninami Terezy. Měli jsme jakési tradiční jídlo pro tento den. Do tenkých placiček jsme balili ingredience (vejce, maso, fazolové klíčky, cibuli, zelí, zázvor,...) podle chuti a zasypávali jsme to cukrem (pokud jsme chtěli).
"Pak jsme se šli podívat po obchodech kolem nádraží a ty jsi byl hrozně otrávený.", jak to trefně popsala Klárka ;)
Po volnu jsme opět naklusali do školy. Středu a pátek mám ve škole nabitý, ale čtvtek mám volný, tak jsem si mezi probíranou látkou o České republice mohl oddechnout a tři dny rychle utekli.

Sedmý týden - Sun Moon Lake, Cukrovar s AIESECers a v týdnu Alishan

O víkendech se výlety zatím vydařili. Počasí bylo fajn a viděli jsme nová zajímavá místa, a proto jsme se těšili, když nás ředitel školy na sobotu pozval na výlet k Sun Moon Lake. Jedná se o největší sladkovodní jezero na Tchaj-wanu. O víkendu tam právě probíhaly jakési závody v plachtění na lodích a ve windsurfingu, kterých se účastnili také někteří studenti z naší Anping Junior High.
Tak jak nám doposud počasí dělalo radost, tak nás tenhle víkend lehce vyšplouchlo. Po ránu pršelo a na zdejší poměry nás překvapila i docela velká zima. Navíc ve vnitrozemí u jezera byl chlad ještě výraznější. Vybaveni jen lehkými bundičkami (díky mami za univerzální šátek :)) jsme se docela klepali.
Sraz jsme měli s ředitelem a jeho manželkou v 7:30 u školy a vyrazili jsme. Po pár kilometrech jsme zastavili na snídani a pokračovali dál. Cesta z Tainanu trvala asi 2 hodiny a velká většina cesty byla po dálnici "Freeway", kam nemůžou skůtry a rychlost je omezená 110km/h.

Polospadený stožár vysokého napětí.

 Cestou jsme se ještě zastavili na místě, které bylo silně zasaženo zemětřesením v roce 1998. Stále tu stojí jako memento sloup vysokého napětí, který otřesy sklonily o asi 15 stupňů, jsou tu přelámané železniční koleje a podobně. O pár kilometrů dál jsme pak zastavili u spadeného chrámu. U něj ještě probíhala nějaká slavnost, kdy polonahý mnich tančil  s jakýmisi obručemi a ostatní mu pod bosýma nohama zapalovali petardy.

Chrám zanechaný po zemětřesení tak, jak spadl.

U Sun Moon Lake jsme zastavili u mola, kde jsme se setkali s dalšími učiteli ze školy, kteří připravovali naše studenty k závodům. Chvilku jsme prochladli, než závod začal a pak jsme pár kol závodu fandili.

Sun Moon Lake s mizerným výhledem na Sun, na Moon, na hory a skoro i bez toho Lake.

 Pak nastal čas oběda a jak to už tak nějak s ředitelovic je zvykem, je to vždycky žranice k prasknutí. Dojeli jsme autem k nějakému luxusnějšímu hotelu, kde byl oběd all you can eat. Tak jsem si vzali talířky a na ně jsme si naskládali kde co, pak jsme šli pro kde co ze salátku, pak pro kde co z ovoce, pak pro kde co ze zákusků a nakonec pro kde co ze zmrzliny. ;)
Přecpaní jsme vyrazili zpátky k jezeru na drobnou procházku. Je tu vytyčeno několik tras pro chodce či turisty. Jejich délka je různá od 200m dlouhých cestiček pro dědečky až po šestikilometrové procházky s různou obtížností. S plnými žaludky jsme zvolili krátší Hanbi Lakeside Trail. Vyditelnost byla bohužel skutečně malá a tak jsme byli ochuzeni o krásné rozhledy přes jezero na okolní 3000 metrů vysoké hory.

Místo, kde postávali Chiang Kai-shekovi strážci.

 Aspoň jsme mohli ale vidět některé zajímavosti na a u pobřeží. Trasa vedla kolem bývalé residence generalissima Chiang Kai-sheka. Prošli jsme tedy strážnicí, osobním přístavem a kolem pobřeží s altánky. V dáli jsme viděli ostrůvek Lalu, rybážské lodě s velkou sítí nebo plovoucí zahrady - vory z bambusu porostlé trávou a květinami, které se používali na přivábení ryb.

Ostrůvek Lalu v povzdálí, ale zase ne tak daleko, aby byl v mlze.

 Na místě Chiang Kai-shekovi residence je pak dnes luxusní hotel, ale u něj stále stojí katolický kostel, který Chiang Kai-shek několikrát navštívil . Na večer jsme se pak odebrali do kempu na břehu, kde probíhal večer s hudbou, zpěvem a kupou jídla (jak jinak), který byl v rámci závodů v plachtění a windsurfingu. Tak jsem se znovu nacpali, co hrdlo ráčí a na noc jsme vyrazili domů.

V neděli jsme pak měli sraz s dalšími zahraničními stážisty a místními AIESECers. Po drobných peripetiích jsme se ne-vlastními silami dostali na vlakové nádraží v Tainanu (ujel nám autobus a tak nás musela hodit Abby), kde jsme měli sraz s Thomasem, místním klukem, a vyrazili jsme směr Kaohsiung.

Červená linka MRT (Mass Rapid Transit) v Kaohsiungu.
Jedna ze dvou linek.

 Vystoupili jsme na jakémsi předměstí a popojeli jsme ještě jednu zastávku MRT, místním metrem. Na této zastávce jsme se setkali s dalšími místními studenty a také stážistou z Brazílie (Vinicius). Po chvilce dorazila další skupinka AIESECers s párem stážistů z Holandska (Casper a Kimberly). Pojedli jsme (třeba místní zmrzlinu s fazolemi) a vyrazili jsme. Na této zastávce MRT (Ciaotou) byl kdysi cukrovar. Už tu po něm toho moc nezbylo, areál místní přebudovali v parčík. Původní ale zůstal malý vláček na převážení třtiny. Tak jsme se do něj naskládali a s pocitem dobytka jedoucího na jatka jsme se dali do pohybu, ale asi jen na 10 minutek. ;)

Vláček cukrovaru a AIESECers cpoucí se dovnitř do klece.

 V pakrčíku se pak opět ukázala hravost tchajwanců. Stále se fotili v různých pozicích hráli hry na automatech a podobně. Téměř každý (cizince nevyjímaje) si vyzkoušel automat na věštění (pamatujete na film "Velký" s Tomem Hanksem?) a dověděli jsme se, že budeme bohatí, a jaké budeme mít děti a podobně.

Nakonec jsme prošli ještě uličku s trhem a vyrazili jsme zpátky do Tainanu. Na nádraží nás vyzvedla moje rodina a jeli jsme do velké kuřecí restaurace, jejíž manažerka je jakási Abby kamarádka. Skvělá véča.

Kuřecí hody. Taiwanese beer v popředí mi přinesla spořeoděná hosteska :)

Ve škole jsme se se studenty prokousávali dále historií Česka. Jeden den taky bylo školní focení, a tak jsem musel pozovat na několika fotkách. Naštěstí se tu fotí pouze poslední ročník, tedy třetí a tak jsem pozoval jen s nimi. Bylo to tedy jen asi 10 tříd. Ve čtvrtek a pátek jsme neučili, protože studenti psali další serii důležitých testů.
Ve čtvrtek jsme tedy vyrazili opět s ředitelem a jeho manželkou na Alishan. Sraz byl v 7:30 před školou, kde jsme nasedli do auta. Počasí nám ale opět moc nepřálo. Po ránu dokonce trochu poprchávalo, ale naštěstí to přešlo. Na Alishan jede z městečka Chiaiy horský vláček, který šplhá více jak 2000 výškových metrů, ale protože tajfun a sesuv půdy poničily koleje (mrchy jedny), jediná cesta nahoru je autem.

Práce na silnici po masivních sesunech půdy.

 Rada, kterou dostala Klára, že si má vzít tabletky proti carsickness se ukázaly jako opodstatněné. Serpentýny se táhly nahoru několik kilometrů. Na silnici bylo navíc dost práce, protože sesuvy půdy tu dělají značnou neplechu. Jednou jsme zastavili na parkovišti u cesty a vyfotili populární sea of clouds.

Moře mraků. Bohužel mraky byly všude a tak spíš než nad hladinou moře jsme se v něm potápěli.

Cestou jsme se stavili ještě v jedné škole, kde má ředitel známé. Je to školka základka i junior high v jednom, protože tu není moc dětí. Většina dětí jsou potomci původních aboridžinců a učí se tak i svůj mateřský jazyk (prý používají latinku). Po svazích jsou rozeseté čajové plantáže, které vypadají jako řádky živých plůtků.

Čajové plantáže. Čaj je hlavní plodinou v horách.
Sbírají se jen drobné mladé výhonky listů.

 Dorazili jsme na úpatí hory (na vrchol jsme ani nešli), kde je taková malá vesnička. Dali jsme si oběd a vyrazili jsme výš. I tady bylo opravdu velké množství turistů. Celý areál vypadá víc jako park, než hory, ale je tu krásně. V nadmořské výšce 2500 metrů Japonci sázely stromy na dřevo. Mezi tímto umělým lesem ale rostou i červené cipřiše staré až 2000 let.

Mladý pár a 2000 let starý strom.

 V této nadmořské výšce také kvetly teď třešně a to přilákalo hodně fotekchtivých turistů. Prošli jsme parkem s kvetoucími stromy a lesem s tísíciletými stromy až k chrámu, u kterého je další škola (nejvýše postavená škola na Tchajwanu). V každé třídě aboridžinských dětí, co by člověk na ruce spočítal.
Zanořili jsme se zpátky do lesa a došli jsme na vlakové nádražíčko. Úzkokolejka tu cuká po této oblasti sem a tam a vozí líné turisty. Také jsme si zahráli na líné turisty a svezli jsme se zpátky do vesničky a jeli jsme zpátky domů. (Update: jen pár týdnů po naší návštěvě na vláček spadl velký strom a při neštěstí zahynulo asi 5 lidí)

Vláček úzkokolejky na nádraží ve vesničce u Alishanu.

 Dašlí den jsme se pořádně prospali a dali si procházku po pláži v Tainanu a na sobotu jsme se tak přichystali na výlet do Kaohsiungu.