Šestý týden - Eternal golden castle a další střípky Tainanu

Další víkend v sobotu nás čekala od rána školní povinnost. Podobně, jako se objížděly základní školy a propagovala se naše Junior High jejich žákům, v sobotu přijeli naopak k nám do školy žáci základních škol a především jejich rodiče. Opět naše úloha byla téměr nulová. Při presentaci jsme jen zamávali a pozdravili rodiče a dále jsme se měli promenádovat po školním pozemku se skupinkou studentů, bavit se s nimi a zdravit příchozí rodiče, které při procházce potkáme. Byla to tedy otrava, ale aspoň jsem si později zaházel s jedním učitelem (Update: mladý tělocvikář jménem Kai) (říká mi Jack, protože to pro něj zní stejně jako Czech) se stejnou podivnou lakroskou, jako v Kaohsiungu u pláže QiJin. Podle všeho se nejedná o žádný starý aboridžinský sport, ale o novou záležitost. V překladu prý název znamená něco jako "Amazing ball" a to proto, že je míček hodně lehký a navíc dostává při hodu výraznou rotaci a ve vzduchu tak hodně zatáčí.

Hradby Eternal Golden Castlu.

 Odpoledne jsme pak vyplnili návštěvou pevnosti Eternal Golden Castle. Jedná se opět o dělostřeleckou pevnost evropského stylu z 19. století. Obklopuje jí vodní kanál, kde je možné si půjčit lodičku, nebo šlapadlo. V pevnosti jako takové je velký buzerplac a na okolních hradbách je několik děl. Jedno z nich je v provozu každou hodinu, kdy pro návštěvníky střelmistr párkrát zavelí pal a vystřelí.

Mistr sřelmistr.

V neděli jsme pak udělali další vycházku po centru Tainanu, abysme obešli ještě místa, která jsme posledně nestihli nebo minuli. Autobusem jsme dorazili k Chihkan Tower a vyrazili jsme dál pěšmo. První dvě místa, Kai Chi Express of Heaven Temple a Zong-Ye old street jsme našli jen na mapě, ale ve měste jsme je minuli, a tak naše první zastávka byla Old Union Hall a Wu's Garden.

Old Tainan Union Hall.

 Union Hall je budova v evropském stylu z počátku 20. století, která sloužila pro městské schůze. Wuova zahrada je na tomto místě už od první poloviny 19. století. Nechal jí zřídit obchodník Wu Shan Xin (Jeho hrobku jsme viděli v parku u Great South Gate) a patří mezi tzv. "Four great famous gardens in Taiwan". Uprostřed tak rušného města je tahle oáza klidu skoro až neuvěřitelná a oblíbenost tohoto místa dokládá i to, že za tu chvilku, co jsme se tu zdrželi se tu prostřídali dvě nevěsty na předsvatební focení. Navíc je tu také stylová dřevěná japonská restaurace Willow House Japanese Restaurant. Pokecali jsme tu s nějakými studenty, co se chystali točit jakýsi amatérský film a vyrazili jsme dál.

Wuova zahrada obklopená ze všech stran věžáky,
ale jinak až neuvěřitelně poklidné místo.

Prošli jsme kolem muzea meterologie a kostela Thai-Peng-Keng Maxwell Memorial Church a poblíž je pak zastrčený Tiantan nebo také Altar(Temple) of Heaven, před kterým je zajímavá nástěná malba s draky. Je to jeden z nejznámějších chrámů v Tainanu a je tu také jeden z nejznámějších nápisů "一" tedy Yī, což znamená "jeden".

Tiantan a šmouha resp. nápis 一 .

Pokračujeme dále na Tang-De-Jhang park, který je spíš takovým velkým kruhovým objezdem se sochou uprostřed. U něho stojí také velká budova muzea National museum of Taiwan Literature a National Center for Research and Preservation of Cultural Properties. Rázem jsme se ocitli u Konfuciova chrámu, tak jsme si dali oběd na známém místě, koupili jsme si milktea (ledové čaje na X způsobů se tu pijou na každém rohu) a pokračovali jsme dál.

Budova National museum of Taiwan Literature s částí kruhového objezdu Tang-De-Jhang park :)

 Zcela náhodou jsme cestou narazili na další zajímavý chrám Dehua Temple. Narozdíl od jiných je docela lehce k nalezení a je také oproti jiným dosti prosvětlený a méně divoce barevný. Objevil jsem, že patří k nějaké odnoži budhismu Longhua. U většiny chrámů (a vůbec všude možně) jsou tu veřejné záchody a zadarmo, tak jsme toho tady využili. ;)

Prosvětlený a klidný Dehua Temple.

Pokračovali jsme dále ve kurzu a dorazili jsme k plánované zastávce v Dongyue Temple neboli také East Mountain Temple. Tento chrám je zase jeden z těch nejtemnějších. Věřící sem chodí především rozmlouvat se svými mrtvými příbuznými. Pálí se tu žluté papírky, které představují peníze pro mrtvé, jako na běžícím pásu a oltáře jsou plné darů. V zadní komnatě jsou pak na stěnách vyryté výjevy zabíjení a mučení v pekle.

Dongyue Temple z venku. I na ulici se fajrují peníze pro mrtvé.

Nedaleko od Dongyue je chrám City God Temple. Jedná se o nejstarší chrám uctívající tohoto boha, v celém Tchaj-wanu. City god je taková obdoba svatého Petra a posuzuje tedy, jak se kdo v životě choval a podle toho rozhodne o jeho posmrtném životě. K tomu mu slouží velká počítadla, která tu jsou k vidění.

City God Temple. Podle pytlů rýže čeká bohy asi slušná hostina.

 Ještě jsme měli pár minutek, tak jsme zaběhli do obchodního domu Shin Kong Mitsukoshi. Jednalo se asi o nějaké luxusnější zboží, protože se nám ceny zdáli trochu moc vysoké. Obchodní dům měl asi 8 pater, ale já byl otrávený už asi po třech a Klárku to pustilo asi u pátého, tak jsme šli na autobus zpátky do Anpingu.

Další týden ve škole jsme projížděli dále Českou republiku. Všem třídám jsem pustil video od Czech turism o naší zemičce a povídal o dalších drobnostech. Postupně začínám i s historií, ale ta pro ně je zaprvé trochu nudná a zadruhé složitá. Někteří studenti nás ale moc těší. Já jsem dvěma třídám přislíbil, že s nimi zůstanu další týden na oběd ve třídě. Zahrál jsem si také s kde kým basketbal, když to bylo možné, tak snad tu úplně nezfotrovatím. ;)