Osmý týden - Prázdniny a pak zas na věc

Na sobotu jsme si tedy naplánovali výlet do Kaohsiungu, kde jsme už vlastně jednou byli, ale prakticky jsme nic moc neprozkoumali. Vlaky a autobusy jsme měli konečně zmáknuté a tak jsme na místo dorazili bez potíží.

Naše první zastávka byla Lotus Pond. Jde asi o 2 km dlouhý rybník, kolem kterého jsou různé chrámy, pagody a další zajímavé (či kýčovité) budovy. Další zajímavostí je, že se v něm dost hojně vyskytují vodní želvy. U jezera je navíc také historická zeď. Zachovali se z ní hlavně tři ze čtyř bran, ale ukázalo se trochu složitější je najít. Byli jsme tedy spokojení s jednou. Vyběhli jsme také na Želví horu, a z jejího vrcholku jsme si užili rozhled na celé jezero.

Jedna z bran do starého města Zuoying (dnes předměstí Kaohsiungu)
...asi ta východní...

 Další zastávkou pak byla Dragon and Tiger Pagodas s kýčovitými, ale stylovými vchody skz útroby těchto zvířat. Chodby byly barevně vymalované zvenčí i zevnitř. Pagody jsme si užili do syta, když jsme u obou zdolali všech 6 pater.

Dragon and Tiger pagodas s klikatým přístupovým můstkem.

Podobného ražení je pak Spring and Autumn Pavillons, kde si návštěvník projde chodbou skz velkého draka. Také je tu bazének s nepočítaně želvami, které mohou turisti krmit a dlouhá lávka k dalšímu pavilónku uprostřed jezera. Naproti oběma těmto trochu kýčovitým stavbám jsou přes ulici velké chrámy.

Dlouhá lávka od Spring and Autumn pavilonů k altánku.

Další v pořadí je socha boha Xuan-Tian-Shang-Di, ve které je pochopitelně další chrám. Je opět na konci mostíku uprostřed jezera. U této sochy je opět rybníček, tentokrát s pěkně vypasenými rybkami. Navíc je tu akvárko s velkou želvou (pravděpodobně Matamata třásnitá :)), do kterého asi lidé házejí mince a snaží se, aby se udržely želvě na krunýři.

Lávka k soše Xuan-Tian-Shang-Di.

Tak jsme přešli na druhý konec Lotusového rybníčku až ke Confucius Temple. Pravděpodobně tento Confuciův chrám není tak slavný jako ten v Tainanu, ale rozlehlý je snad ještě víc. Navíc u něj jsou stánky s občerstvením a tak jsme si tu dopřáli místní veriaci na párek v rohlíku. Párek je napíchnutý na špejli a obalený jakýmsi těstem.

Centrální pavilón Confuciova chrámu.

 Ještě jsme na druhém břehu zaskočili do netradičního chrámu s velkou sochou zasvěcenému mysliteli jménem Qing Shui. Tento chrám je relativně nový a ještě k tomu nedávno rekonstruovaný. Díky tomu je tu možné vyjet moderním výtahem do vyšších pater chrámu. Zajímavá tu byl oltář se sochou draka z keramických talířků nebo co, ale modlil se u něj nějaký mnich, tak jsem nechtěl rušit foťákem.

Nový moderní chrám se sochou učence Qing Shui.

Ještě jsme měli dost času, a proto jsme se rozhodli vyrazit do centra města a projít se kolem Love River, kdysi špinavé stoky, dnes po vyčištění vyhledávaného místa turisty a páry. U této řeky je několik zajímavých budov jako například Rosemary Basilica, katolický kostelík, který byl vyhlášený jednou z nejkrásnějších budov na Tchaj-wanu.

Rose Basilica, jedna z údajně nejkrásnějších staveb na Tchajwanu.

 Je odtud skvělý pohled na panorama s mrakodrapy v čele s 348 metrů vysokou Tuntex sky tower. Zastavili jsme se také na Love pier a u sochy The flying dragon fish statue.

Love river a panorama Kaohsiungu v noci.
Tuntex tower je ta jedna věž vzadu.

 Cestou domů jsme pak zvládli i jídlo. Jedinou vadou bylo to, že jsme v Tainanu nastoupili do autobusu na opačnou stranu a frčeli jsme na druhý konec města.

V neděli jsme si pak dali další relaxační den. K obědu byla další svatba, tentokrát jedné učitelky angličtiny z naší školy,  tak se na banketu objevilo více známých tváří. Docela zpestření bylo pěvecké vystoupení ženicha pro nevěstu a také velice dobrý saxofonista doprovodné kapely. Pokus opít mě se některým hostům moc nezdařil, tak aspoň vylákali Klárku na podium.
Po obřadu nás pak jedna učitelka (Jus) s rodinkou (dcerky Kiki a Lálá a manžel) vzala na drobný výlet kousek za město do takové restaurace s krásným výhledem na nízké, ale zajímavě tvarované pahorky. Starší dcerka této učitelky, ještě dětsko z mateřské školky, byla asi nejukecanější slečna, co jsme tu zatím potkali. ;)

Dcerky učitelky krmí selátko ;)

V pondlí a úterý pak pokračovali prázdniny dnem dětí a žen (pondělí) a obdobou našich dušiček Tomb Sweeping Day. Čekali nás tak ještě další dny volna před pokračováním výuky.
V pondělí jsme vyrazili s mojí rodinou na výlet do Kentingu.
Kenting je vyhlášená rekreační oblast na Tchajwanu především kvůli krásným plážím. Dalším lákadlem v těchto dnech je také tradiční rockový festival Spring Scream. Právě z těchto důvodů ale byly pláže dost přelidněné. Cestou jsme se zastavili na oběd (obligátní nudle za 50TWD) a naší první zastávkou a jak se nakonec i ukázalo i prakticky poslední zastávkou byla Kenting National Forest Recreation Area.

Pohled na pláže Kentingu.

Nejedná se pouze o les banyanů, ale také o jeskyně a skály, které mají charakteristický tvar. Jsou to pravděpodobně především mořské útesy tvarované vodou a korály, které byly zemětřeseními vyzvednuté z vody na povrch. Jeskyně nemají prakticky žádnou krápníkovou výzdobu, protože jsou asi relativně mladé.

Jeskyně v Kenting Forest Recreation Area.

 Také tu žijí opice - nějací makakové, ale bohužel jsme neměli štěstí a žádné jsme neviděli, pouze jsme je cítili ve vzduchu. (prostě to tam smrdělo jako v opičárně) Vyběhli jsme také na rozhledu a odtamtud shlédli celý národní park. A opět, stejně jako Alishan je i tento les v Kentingu upravený jako takový parčík s dlážděnými nebo dřevěnými cestičkami, zábradlíčka a sem tam okopaný záhonek. Procházka to ale byla moc pěkná, i když jsme se dost ploužili.

Divoký les v Kenting Forest Recreation Area s betonovým chodníčkem.

 Proto také, když jsme skončili v tomto lese, už jsme prakticky neměli čas se podívat jinam. Naskákali jsme proto zpátky do auta a vyrazili jsme vstříc domovu. Cestou jsme se ještě zastavili v přístavu Donggang, kde je vyhlášený rybí trh. Stavili jsme se tu na večeři v hospodě přímo na molu u vody. Nejdřív jsme se poprali s otřesným záchodem a pak jsme zápasili s mořskými dobrotami. Na mojí rodinu se můžu spolehnout v tom, že neobjedná žádné podivné blafy a tak jsme si zase pochutnali. :) A po jídle jsme ještě zápasili s mikrofony a naším zpěvem. Abby zpívá skvěle, Jack, Jim a Teresa jsou také odvážní a slušně své písně odzpívali. Klárka vyhodnotila svůj talent jako nijaký a rozhodla se mikrofonu vyhnout a já jsem všechny kolem vyděsil svou extrémě hlučnou verzí Final Countdown po které jsme raději opustili město a zamířili domů.

Teresa a Jim zpívají duet a Abby hledá, jakou tchajwanskou si zazpívá ona. ;)

V úterý, v den zdejších dušiček, jsme šli na oběd s mojí rodinou. Oběd měl být také trochu spojený s osmnáctými narozeninami Terezy. Měli jsme jakési tradiční jídlo pro tento den. Do tenkých placiček jsme balili ingredience (vejce, maso, fazolové klíčky, cibuli, zelí, zázvor,...) podle chuti a zasypávali jsme to cukrem (pokud jsme chtěli).
"Pak jsme se šli podívat po obchodech kolem nádraží a ty jsi byl hrozně otrávený.", jak to trefně popsala Klárka ;)
Po volnu jsme opět naklusali do školy. Středu a pátek mám ve škole nabitý, ale čtvtek mám volný, tak jsem si mezi probíranou látkou o České republice mohl oddechnout a tři dny rychle utekli.