Devátý týden - ostrůvek Little Liuqui a začínáme o jídle

I další víkend jsme měli naplánovaný. V sobotu nás vzali některé učitelky angličtiny na celodenní výlet na malý ostrůvek nedaleko Kaohsiungu, který se jmenuje Little Linqui (Siao Liouciou).
Po ránu jsme měli opět srázek před školou a vyrazili jsme. Jelo nás celkem sedm - Já, Klárka, jedna singl učitelka Marion, jedna učitelka (Yu-Ping) s manželem a jedna učitelka (Tracy) s dcerkou (Nýný). Naskládali jsme se do aut a namířili jsme si to na jih do přístavu Donggang. Tam nám cesta trvala něco přes hodinku. V přístavu jsme pak naskákali na loď - malý, ale rychlý trajektík (jen pro motorky ;)), který to na ostrov stihl za půl hodinky. Houpalo to až neuvěřitelně a tak se Klárka necítila úplně dobře. Já jsem se taky necítil úplně čerstvý, a to proto, že jsem se na lodi dal do řeči (to znamená že jsem řekl helou, že jsem z Dže - kch, a oni mi pochválili beautiful přítelkyni) s nějakou místní omladinou. Mezi řečí mi nabídli betel nut, a já, samozřejmě zvědavý co se skrývá pod jejich popisem "Taiwanese chewing gum", to zkusil. Této místní pochutimě a fenoménu se budu asi věnovat ještě v jiném příspěvku.

Baishawei - městečko s přístavem, kde končí soukromý přívoz.

Dorazili jsme tedy na ostrov do přístávku Baishawei, rozloučili jsme se s novými mladými kamarády (ostrůvek je opravdu malý, tak jsme je potkali ještě několikrát a dokonce s námi jeli i ve stejné lodi zpět na Tchaj-wan.) a po vydýchání jsme přeskočili do jiné drobné loďky. Důvod další krátké plavby bylo to, že loďka měla okna pod vodu a bylo tak možné sledovat podmořský život. Skla byla ale docela ušmudlaná, takže zážitek to mohl být větší.

Všichni sledují podmořský život.
Naše část výpravy bez těch dvou divnejch evropanů.

Vrátili jsme se do přístavu a půjčili jsme si scootery. Protože já ani Klárka nevlastníme zdejší (a ani mezinárodní) řidičák (nehledě na to, že jsme na tom nikdy nejeli) rozhodili nás za jiné řidiče a vyrazili jsme na projížďku kolem ostrova.
První zastávka byla Lobster Cave, příbojem vytvarovaná jeskyňka v útesech na podřeží. Je to skutečně krásné místo, jen by to chtělo trochu uklidit, protože se tu v koutcích povalují sem tam odpadky. Sešplhali jsme k vodě, nechali jsme si ošplouchnout nožky vlnami a pokračovali jsme dál.

Lobster Cave. Slezli jsme dolu a omladinu jsme vyhnali,
abychom si útesy a vodu užili sami.

Další zastávkou byl White Lighthouse, který byl postavený za doby japosnké okupace. Slouží turistickým lodím a stejně tak zdejším rybářům, navíc je z tohoto místa pěkný výhled na moře.

White Lighthouse na kopci.
Trochu mi vrtá hlavou, proč na cedulce na dveřích je napsáno,
že objekt patří ministerstvu financí.

S krátkou zastávkou na zubatém korálovém pobřeží Houshi Fringing Reef, kde jsme pozbírali pár korálků jsme přejeli k Black Devil Cave, komplexu útesů a skalnatých jeskyní u břehu. Bylo to první místo, kde jsme potkali opět větší skupinku turistů, ale i tak to bylo skutečně krásné místo.

Jeden z mnoha průlezů v Black Devil Cave.

Co mě potěšilo a překvapilo na tomto místě nejvíc bylo to, že si tu hned při pobřeží plavaly velké mořské želvy. Každou chvíli se nad hladinou ve vlnách nějaká objevila, když se potřebovala nadechnout. Bylo to ale vždy jen na zlomek vteřiny a tak bylo dost obtížné je vyfotit (navíc mým starým foťákem), ale jeden z pokusů bych mohl oznčit za úspěšný :).

Skrývačka - Najděte želvu.

Na oběd jsme se zastavili u nějakého místního znalce a pak jsme to ještě zajedli pohárem s Milk Ice - zmrzlé mléko namleté na jemno se spoustou ovoce. Jídlem jsme tak opět zaplnili tak 2 hodinky ;), s čímž se na výletu s Tchajwanci prostě musí počítat.

Tohle není ice cream, to je jen ice. A jako obvykle s červenými fazolemi.
(So sorry girls, but I really love that picture ;) )

Prolezli jsme pak další místa jako Beauty Cave a pak jsme se na jedné plážičce věnovali pozorování místní vodní havěti. S Evropou se to tu po tomto směru nedá srovnávat. ;)

I ráčci poustevníčci tu na nás koukají dost vyjeveně. ;)

V podvečer jsme se vydali zpátky na přívoz a jeli zpátky na Tchaj-wan. V přístavu Donggang je pak populární rybí trh, tak jsme si prošli stánky s kde čím, někdo si i kde co koupil, ale my jsme s Klárkou jen koukali a dávali pozor, ať do něčeho nešlápneme. ;)

Rybí trh v Donggang.
Fakt nevím, jestli pruhovaný krab je lepší než hnědý, ale oběma mašlička moc sluší.

 Další den jsme měli naplánované jen něco drobného kolem Tainanu, ale ani k tomu nedošlo, protože se Klárka po ránu... se jí neudělalo dobře... a tak jsme jen chvilku poseděli ve stínu. Já se pak vydal na procházku po Anpingu. Bylo docela přijemné potkávat studenty a povídat si s nimi jen tak na ulici, měl jsem z toho takový dobrý pocit.
V týdnu jsem tak začal učit sám. Pomalu začínáme další téma, tentokrát o jídle a rozdílech mezi Evropou resp. Českou republikou a Tchaj-wanem. Kdekdo se mě ptal, jak je na tom Klara (resp. jak je na tom Koala, podle toho, jak zápasí s Kláry jménem) a někteří studenti dokonce po mě posílali vzkazy typu "We miss Klara". V týdnu také probíhal ve škole turnaj prvních ročníků v baseballu s fotbalovým míčem. Prostě se kopne do míče a běží se kolem met. I já se svou kopací technikou "zavři voči a majzni to" jsem tu byl za hvězdu, když jsem to zkoušel, ale zábava to je a tak jsem ve volných hodinách fandil svým třídám. ;)

Pomalu si začínám uvědomovat, jak moc se blíží konec a jak moc my to tu bude chybět. I přes všechny místní krásy, co jsme viděli a jídla co jsme zkusili, mi budou určitě nejvíc chybět zdejší lidi.